Smajlíci všech zemí, spojte se!
Smajlíci jsou fakt nejlepší vynález konzumující společnosti. Dokáží sdělit nesdělitelné, pobaví dítě i vědce, usnadňují naši ko-ko-ko-komunikaci.
Bohužel ale musím konstatovat, že se zatím dostatečně nezabydlely v poezii
ani v próze. Nicméně nezoufejme, určitě přijde čas a smajlíci
s nepružnými vydavateli zúčtují!
Pak konečně vyjdou novelizovaná vydání veškerých básnických i prozaických Spisů plná smajlíků a bude všem jasno. Už jsem to jednou objasnil ve smajlíkové eseji Kdyby Robert Musil používal smajlíky - a nic. Dnes navíc navrhuji, aby byl kromě smajlíků ke všem literárním dílům zaveden povinný poznámkový aparát s odkazy a vysvětlivkami. Bylo by hned jasné, o čem jako autor přemýšlím a komu straním, ačkoliv pokud jde o strany, mám rád tu Malou. Dokonce jsem to zbásnil: "Jednou za rok ráno vstanu / vyrazím na Malou Stranu / Jdu sám mezi turisty / jak tur mezi tury sty." A hned za text bych měl pro jeho internetové komentátory vložit usmívajícího se smajlíka a poznámkový aparát vysvětlující, že ráno nevstávám jen jednou za rok, že Malá Strana je část hlavního města a ne ranní proud na toaletě, že bych tam jako nevidomý sám určitě nešel, a že nejsem tur, ačkoliv by mě tak asi nejeden novinkový antipražák nazval. A nedívám se na turisty jako na tury, netrpím xenofobií. Až k nám turisti nebudou jezdit, bude tady něco hodně v nepořádku. Snad si to starší generace ještě pamatuje.
Dále jsem zjistil, že smajlíci nechybí jenom v básních, ale chybí ve všech médiích. Potřebovali bychom je, abychom měli jasno, co se myslí vážně. Někdy to dokonce vypadá na hodně černý humor, třeba když v rádiu mluví o pálení knih v Polsku, o odsuzování pohádek za sexismus ve Španělsku nebo když Rusko jako obhájce svobody internetu líčí zatčení Assange jako kolaps západní demokracie. Jenže jaký smajlík by za těmito zprávami měl být? Mrkající jako spiklenec, že to jsou jen aprílové žerty, brečící smíchy, že takové ptákoviny ještě nikdo neslyšel? Nebo smutný až plačící nad tím, kam to svět dospěl? A jak smajlíka vyjádřit zvukem v rádiu? Nevím, nevím.
Doma řešíme, co se stovkami starých nevoňavých knih. Že bychom uplatnili polský recept? A ten sexismus je fakt problém. Mělo by se urychleně přejít k rozmnožování ve zkumavkách a k odstraňování pohlavních orgánů. Vedle ženské obřízky by mohla zafungovat mužská odřízka. A vůbec - proč ty zastaralé pohádky rovnou nezakázat? O Rusku psát nechci, mám rád Bulgakova, Šostakoviče a Weinberga, ale ten třetí jmenovaný byl vlastně Polák a Žid, který prchal před hnědými a ocitl se v náručí rudých. A všichni tři si užili své. Ovšem dnes to tam chodí docela jinak. Tam by určitě Assangič Assangovič neměl se zveřejňováním přísně tajných vojenských informací žádný problém. V zemi pana Putina nemusí být nikdo zticha jako puťka.
Teď bych měl do textu nasázet řadu smajlíků, aby bylo vše správně pochopeno. Ale jak bych pochopil texty já, když mi mluvící počítač nechce smajlíky číst? Ano, jsem závislý na informacích odjinud. Jedna internetová komentátorka mi napsala, že se moc dívám na nějaké stránky a jakousi televizi. A hned mi bylo vše jasné. Doposud jsem si myslel, že na základě životní zkušenosti přemýšlím, a já zatím pouze šířím cizí informace! Ale nakonec jsem byl upozorněn, že ta komentátorka možná není "ona" ale "on", že mi píše trollobit. Mylně jsem se domníval, že trollobiti zmizeli v prvohorách a zatím je máme tady u nás v horách českomoravských! Prý jsou tihle vyhynulí členovci členy hnědých a rudých stran a spolků a na internetu druhé nutí k nepříjemným diskuzím. Na to asi obyčejný smajlík nestačí.
Ale možná existují nějací neviditelní a mocní megasmajlíci, kteří se skrývají za dějinami...
© Miroslav Michálek 2019