Čemu se vyhnout při doprovázení

10.10.2017

Jaké jednání průvodce může nevidomému znepříjemňovat nebo komplikovat chůzi s průvodcem?

1. Nadměrná péče

Například když nevidomému neustále nabízíte nějakou pomoc, o které nejspíše vůbec neuvažuje. Tou může být držení se zábradlí, podávání nápoje, pomoc s běžným oblékáním, nadzvedávání hole před obrubníkem, neustálé otáčení se směrem k němu, jestli dobře stoupl na schod.

2. Štípání a drcení jeho částí ruky

Například když nevidomého přidržíte za paži, když na jedné straně nechcete ho plně uchopit, aby to třeba nevnímal jako nevhodné, a pak při nějaké změně situace prudce zmáčknete, čili štípnete ho do kůže na paži. Podobně někteří vidící lidé při vstupu na schodiště, nástupu do MHD nebo jiné změně terénu nevidomého uchopí za paži nebo jinou část ruky a silně ji stisknou, jako by chtěli nevidomého pozvednout podobně jako hrnek za ucho. Po takové pomoci zůstávají někdy i modřiny.

3. Uchopení nevidomého za límec, za ucho ruksaku nebo bílou hůl

Jedná se o instinktivní pomoc vidícího nevidomému, kdy se vidící chce taktně vyhnout uchopení nevidomého za paži a uchopí jeho oděv nebo batoh na zádech. popřípadě rukáv kabátu. Nevidomý se v tu chvíli stává zavazadlem nebo králíkem, je to velmi nepříjemné.

4. Nevhodné přehnaně soucitné komentáře a projevy lítosti

Někteří vidící chtějí projevit soucit jako zdravý a přirozený projev lidskosti, ale neumí to anebo to přeženou a začnou nevidomého litovat a mluvit k němu jako k nějaké zoufalé a politování hodné existenci. Je to obtěžující a demotivující. Na místě je solidarita projevená nabídkou pomoci, nikoliv však nepřiměřené projevy lítosti vyvolávající u nevidomého pocity méněcennosti nebo zlosti.

5. Nadměrná upovídanost překrývající rozpaky

Někteří vidící lidé cítí potřebu při doprovázení nevidomého něco vyprávět, doplnit poskytování pomoci společenskou komunikací, povídáním. Jde o překrytí rozpaků z pomáhání, ale může to být i naopak, tedy že tím nadměrně povídajícím je nevidomý, který tak překonává rozpaky z přijímání pomoci. Důležité je uvědomit si, že cílem pomoci není rozhovor, ale usnadnění chůze nevidomému nebo jiná pomoc. Mnoho slov zabraňuje soustředění nevidomého a může snížit jeho schopnost vnímat terén a okolí i pokyny průvodce.

6. Neinformování nevidomého o důležitých změnách při chůzi

Pokud průvodce nevidomému neřekne, že se má v zúženém prostoru zařadit za něj, nebo že jsou těsně před schodištěm dolů, může dojít ke zranění nevidomého. V případě pádu ze schodů může dojít i ke zranění průvodce nebo jiné osoby.

7. Mlčení průvodce

Může znejišťovat nevidomého, chybí slovní popisy změn terénu, chybí základ pro rovnocennou spolupráci dvojice. Někteří vidící takto pomáhají, snad aby nevidomého nerušili v soustředění nebo aby ho neuváděli do rozpaků, ale vlastně tím nevědomě snižují kvalitu své pomoci.

8. Nedostatečná komunikace vedoucí k trapasům

Pokud vidící neupozorní nevidomého na jiné osoby např. u stolu v restauraci, nebo na přítomnost nějaké nevidomému známé osoby ve společnosti, může dojít k nežádoucím výrokům, které nevidomému zkomplikují začlenění do skupiny a zapůsobí na něj demotivačně.

9. Neupozornění na viditelné nedostatky oděvu a věcí nevidomého

Pokud vidící průvodce zpozoruje nečistotu nebo jinou "vadu na kráse" u nevidomého a neupozorní ho na ni, poskytne mu medvědí službu. Nevidomý bude ušetřen trapného pocitu při spolupráci s pomáhající osobou, ale možná se pak vícekrát stane terčem posměchu jiných lidí.

10. Mluvení za nevidomého

Omezuje jeho práva, snižuje jeho postavení ve společnosti, může mu přičítat názory a postoje, které ve skutečnosti nesdílí.

11. Příliš předčasná hlášení změn terénu

Například "ještě deset metrů a budou schody nebo "až vejdeme do budovy a projdeme schody, bude vpravo výtah páter noster" apod. Takovéto informace mnoho neprozradí, protože nevidomý "řeší" jen několik nejbližších kroků. zbytečně poutají pozornost a mohou stresovat.

12. Zápach z úst

To může být oboustranný problém, například po pití alkoholu nebo kouření. Pokud vojice spolupracuje déle, možná by takovýto problém stál za taktní rozhovor.

13. Doprovázení více nevidomých najednou

Někdy to jinak nejde, ale pokud to jde, pak je lépe doprovázet nevidomé lidi jednotlivě, ne ve skupince např. jako "vláček". Někteří nevidomí se při takovémto skupinovém doprovodu cítí jako kuriózní centrum nežádoucí pozornosti a je jim to nepříjemné.

14. Nesprávná manipulace s předměty nevidomého

Nevidomý člověk by měl své věci mít pod kontrolou a měl by znát nebezpečí, která jim hrozí. Například nevidomému sedícímu u stolu nikdy bez jeho vědomí neodebírejte jeho věci (bílou hůl složenou na zemi, tašku u židle, svrchník odložený na opěradle židle) a neukládejte je mimo jeho dosah nebo tam, kde věcem hrozí ztráta. To platí obzvláště tehdy, pokud budete nevidomého opouštět a po vašem odchodu nebude mít tušení, kde své věci má.

15. Náhlé opuštění nevidomého uprostřed doprovázení

Ač se to zdá samozřejmé, přesto se stává, že pomáhající vidící člověk od nevidomého odejde, třeba jen na chvilku, jen nahlédnout do výkladní skříně apod. Takovéto drobné opuštění role bez upozornění předem může způsobit karambol nevidomému i jeho okolí.